NEOKATECHUMENÁTNÍ CESTA

Je to cesta obrácení, skrze kterou je možné odkrýt bohatství křtu. Neokatechumenátní cesta si nenárokuje vytvářet pro sebe jakési hnutí, ale chce pomoci diecézím a farnostem otevřít cestu uvedení do víry, která by sloužila k evangelizaci současného člověka. Papež Jan Pavel II. ve svém listu říká: ”Uznávám Neokatechumenátní cestu jako cestu katolické formace, platnou pro společnost a dnešní dobu", a přeje si "...aby bratři v episkopátu doceňovali a napomáhali spolu se svými presbytery tomuto dílu pro novou evangelizaci." Cesta je nástrojem ve službě biskupa a farářů, aby znovu přivedli k víře mnohé lidi, kteří vlivem současné sekularizace opustili víru a církev.

Tato Cesta vznikla v roce 1964 v Madridu mezi lidmi žijícími v barácích v části Palomeras Altas. Tam Kiko Argüello a Carmen Hernándezová – povoláni Pánem, aby žili svoje křesťanství mezi ubohými – se ocitli v situaci, že sami lidé, se kterými žili, je žádali o ohlašování radostné zvěsti našeho Spasitele Ježíše Krista. Toto slovo se začalo konkretizovat do katechetické syntézy: do mocného kerygmatu, který, v míře v jaké sestupoval na ubohé, přinášel s sebou zrození nové skutečnosti – koinonie. V roce 1968 byli iniciátoři Neokatechumenátní cesty pozváni do Říma. Od té doby skrze ohlašování stále vznikají další společenství po celém světě. V současné době existuje cesta ve 108 zemích světa. Po roce 1986 začala společenství vznikat i v České republice. Nyní je u nás 12 společenství v pěti farnostech ve čtyřech diecézích, celkem asi 450 osob.

Neokatechumenátní cesta je prožívána uvnitř současné farní struktury (ve spojení s biskupem) v malých společenstvích, která tvoří lidé různého věku, sociálního postavení, smýšlení a kultury, pokřtění i nepokřtění. Nejde o nějakou spontánní skupinu, ani o sdružení, ani o duchovní hnutí, ani o elitní skupinu uvnitř farnosti. Jde o lidi, kteří chtějí znovu objevit podstatné důsledky křtu a žít naplno křesťanský život skrze neokatechumenát, který je rozdělen do různých etap a je podobný katechumenátu prvotní církve, avšak přizpůsobený tomu, že většinou jsou již pokřtěni. Tato společenství mají poslání, aby byla uprostřed farnosti znakem a svátostí misijní církve a otevřela tak konkrétní cestu k evangelizaci vzdálených tím, že dávají – v míře, v jaké se víra rozvíjí – znaky, které pohany volají k obrácení: lásku v rozměru kříže a jednotu.

Když si farář přeje začít Cestu, naváže kontakt s farností, ve které už existují neokatechumenátní společenství. Cesta je mu představena, a když ji přijme, jsou mu posláni katechisté, kteří ve spojení s ním povedou neokatechumenát. Ve skupině katechistů je vždy kněz, který je ručitelem pravověrnosti a ekleziality ohlašování, dále jeden nebo dva manželské páry a jeden mladý člověk. To je období kerygmatu, ohlášení spásy, kterou přinesl Pán. Opakuje se to, co dělali apoštolové proměněni Duchem svatým po letnicích, když navštěvovali synagógy v malých skupinách. Hlásali dobrou zprávu a volali lidi k obrácení. Bylo to mocné ohlašování, které stavělo lidi tváří v tvář faktu a události, že Ježíš Kristus je Pán a jen v něm máme spásu. Zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění, vstoupil na nebesa a přimlouvá se za nás, abychom mohli dostat Ducha svatého, věčný život. Této první fázi říkáme kerygmatická. V ní se odkrývá a prožívá trojnožka, na které je založen celý průběh neokatechumenátu: Slovo – Liturgie – Společenství. Kerygmatická fáze končí třídenním setkáním, kde se vytvoří společenství, jež začíná cestu, která má různé etapy: předkatechumenát, katechumenát, vyvolení, atd. V míře, v jaké bratři začnou růst ve víře a vydávat svědectví v práci a v rodině, jsou další osoby přitahovány k víře a chtějí začít stejnou cestu. A tak se ve farnosti objeví druhé, třetí, čtvrté společenství..., všechna na cestě obrácení. Tímto způsobem se otevírá ve farnosti pastorace pro vzdálené, bez toho, aby něco ničila nebo vnucovala. Ve společenstvích se rodí mnohá povolání ke kněžství, k zasvěcenému životu, k rodinnému životu podle vzoru Nazaretské rodiny. Řadu takových rodin vyslal Svatý otec Jan Pavel II., aby ohlašovaly evangelium po celém světě.

Neokatechumenát se představuje jako období těhotenství v lůně církve. V těch lidech, kteří jako Maria řeknou svoje “amen" na zvěstování spásy, Slovo začne plodit nové stvoření, dílo Ducha svatého. Společenství, ve kterém se zviditelní Kristus, žije v pokoře, v jednoduchosti a chvále jako svatá Nazaretská rodina, která si je vědoma, že má jedno povolání: poskytnout čas, aby Kristus v ní rostl a aby dovršil poslání, které mu svěřil Otec - poslání služebníka Jahveho.