Slovo na 15. neděli v mezidobí "C"
 
1. ČTENÍ
Dt 30,10-14
 
Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‘Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?’ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‘Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?’ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“
 
ŽALM 69
Odpověď: Hledejte, ubožáci, Hospodina, a pookřejete v srdci.
 
Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Já jsem ubohý a plný bolesti, – ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. – Písní budu slavit Boží jméno, – velebit je budu zpěvem chvály.
Neboť Bůh pomůže Siónu – a vystaví judská města: – Zdědí je potomci jeho služebníků, – budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
 
2. ČTENÍ
Kol 1,15-20
 
Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.
 
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.
 
EVANGELIUM
Lk 10,25-37
 
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“
On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“
Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“
Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‘Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.’
Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“
On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“
A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“