slovo ke Slovu, 1. neděle postní "B"
 
Na začátku doby postní přemýšlíme jak dobře využit tento čas a je dobře, že nad tím přemýšlíme. Nápovědu najdeme v dnešním Evengeliu - jako Ježíš vyjdi na poušť, se vším co jsi, co je v tobě, s celou svou minulosti a budoucnosti. Evangelijní popisy Ježíšova půstu ukazují nám recept na křesťanský život ale zároveň také ukazuji jak Zly a my samotní chceme ten recept předělat. Oč Zlému vlastně jde? O to aby Ježíš, ale také každý z nás rezignoval na svoji svobodu. Začíná to zpochybněním nutností poctivého prožívání vztahu k Bohu, k druhému člověku, nakonec k sobě. Dále nastupuje oslabení důvěry vůči Bohu a tím pádem i věrností jeho Slovu... A poslední krok to je vydírání, pokus ovladnout Boha s pohrůžkou Jej odmítnutí. To Bůh, pokud o mně stojí musí si to zasloužit... Láska, jako vztah s Bohem, lidmi, sebou samotným - to je kec. Opravdová svoboda - iluze. Svědomí - nespolehlivé, je třeba jej zavřít do klece zákonů... Nic zdarma, na požehnání také je třeba si zasloužit... Ježíš tomu pokušení odolal a nedovolil, aby Zly pokřivil obraz Boha - milujícího Otce. Otce, který čeká na Tebe na mně, na každého člověka který chce přijít k němu v Lásce a Svobodě v souladu se svým svědomím, jakkoli by ono svědomí nebylo pohmožděné, neboť Bůh není tyran, ale milující Otec... Vyjdeš s Ním na poušť, aby ses konečně setkal sám se sebou v Jeho přítomností?