brrr.... vždycky mně děsí ten obraz z prvního čtení, navíc ty kopečky, hora Moria, hora Proměnění... ideální obrazy pro mně, který zrovna hory nějak nemusí... nicméně zkusme se dnes postavit pod tu horu z prvního čtení a trochu pozorovat neboť tam se stala proměna Abrahámova smyšlení o Bohu, že tam se svým synem šel nebylo nic neobvyklého, obraz krvelačného božstva, které chce obrat člověka o všechno, co pro něj důležité aby se ukonejšil byl v Abrahámově době docela běžný, proto Abrahám jde na tu horu, smutný, zarmoucený, ale ne nějak překvapený, takový těžký normál, ačkoli pro dnešního člověka těžce akceptovatelný... Nicméně Abrahám sestoupivší z hory Moria je už jiný, už má tu zkušenost, že jej Bůh Jahve o nic nechce obrat, že jen očekává důvěru a On sám se o vše postará... i apoštolové po zkušenosti z hory Proměnění už také začínají pozvolna vnímat, že jde o trochu něco jiného, než jen o strach z ohromujícího božství, jen chtějte slyšet co z lásky vám říká můj syn... chtějte slyšet místo utvrzování se v přesvědčení, že On chce tě všeho zbavit... Kde jsem? u výstupu na horu Moria nebo u sestupu z ní?...