Tři důležité věci ukazuje nám dnešní Slovo, jsou to skutečností se kterými se setkáváme dennodenně… 1. pokušení, jako běžná záležitost našeho života; 2. reklama hříchů; 3. tři oblastí ve kterých jsme nejslabší…
Ano, pokušení je normální záležitostí našeho života a právě proto Kristus, Bůh a člověk zároveň vstupuje do této zkušenosti, neděs se člověče, když to na Tebe přijde i On byl pokoušen, neboť ve svém lidství lišil se od nás jen tím, že nezhřešil, ale pokušení? Ano, i tyto chvíle byly, po křtu v Jordánu, na pouští a také po Poslední večeři, v Getsemanské zahradě, o těch víme jistě z podání evangelistů, třeba i byly nějaké další, ale každopádně pamatuj, díky tomu, že On vstoupil do této zkušenosti, ty člověče v pokušení nikdy nejsi sám…
Ano, Zly se snaží upoutat naší pozornost, chce vypadat dobře, lákavě, říká, že když jej poslechneš dosáhneš nějakého dobra. Přece není natolik blbý, aby zlo předkládal jako zlo, to by byl špatný obchodník nebo propagandista… Na začátek lehké přehánění: „Evo, skutečně nemůžete jist ovoce této zahrady?” a někde v pozadí zní „co je to za Boha, který ti neustále něco zakazuje, to je jako láska, jako že tě má rád a furt tě omezuje, furt ti něco zakazuje?” Kolikrát se setkáváme z názorem, že naše víra nás omezuje? Ty jsi katolík? Aha, to nesmíš to a ono… no a na tamto ani nemyslí, to nesmíš! Ano, máme Boží přikázání, jenže nedostali jsme je, aby nás omezovaly nýbrž proto, aby nás chránily před tím, co může ublížit nám a lidem kolem nás. Když domyslíme obsah přikázání do konce, tak dojdeme k tomu, že překročením kteréhokoli přikázání ubližujeme lidem kole nás a sobě samotným…
Ano, někdy to hmotné (proměň kameny v chléb, vždyť máš hlad) se stává pro nás nejdůležitější… někdy chceme, aby Bůh jednal podle toho, jak my si to přejeme (skoč z vrcholu chrámu, vždyť On tě musí zachránit)… někdy uděláme všechno, pomodlíme se, uděláme doma dusno, zajdeme ke kartářce, abychom dosáhli svého cíle, za každou cenu (klaněj se mi abys dosáhl svého cíle, vždyť mám moc)…
Ano - padáme, ano - chybujeme a když na to přijdeme je to strašně pesimistické, ale jak to říká v 2. čtení sv. Pavel, tak jak skrze jednoho člověka - Eva, Adam, já, ty - přišel na svět hřích a skrze hřích přišla smrt, tak skrze jednoho Člověka přišlo vysvobození a tedy skrze Krista a s Kristem a v Kristu je naše vysvobození a odpuštění a nová šance, pokaždé když najdu odvahu přijmout odpuštění ve svátosti pokání a dát odpuštění těm, kteří jsou kolem mně…