„Lazare, pojď ven!” a „Rozvažte ho a nechte odejít” to je nejdůležitější Slovo na dnešní neděli. Ono  „Lazare, pojď ven” se děje během každé zpovědi, neboť hřích do kterého vstupujeme a kterým se odvracíme od Boha je právě smrtí, neboť se odsekáváme od Toho, který je původcem a dárcem života. Bůh respektuje naše svobodné rozhodnutí i když není dobré, ale respektuje, protože miluje. Těžká je to láska nicméně je to zároveň nejvyšší projev úcty - respekt. Proto v dnešním Evangeliu vidíme Krista, který nereaguje hned, nechává všechno běžet, nezasahuje. A pak ty výčitky Lazarových sester… kdybys tu byl, nic tak zlého by se nestálo, stejně jak my někdy to Bohu vyčítáme Bohu… kdybys byl, kdybys zasáhl kolik zla by se nemuselo stát… Jenže Bůh respektuje člověka a jeho rozhodnutí, ale zároveň člověka neopouští a vstupuje do jeho reality, do jeho smrti; „sestoupil do pekel” říkáme v apoštolském vyznání víry. Sestoupil aby člověka z pekla smrtí vytáhl. Podívejme se na východní ikonu vzkříšení, všimneme si jakým způsobem zobrazený na ní Zmrtvýchvstalý drží ruce Adama a Evy, které vytahuje z jejích hrobů… Doslova vytahuje! Ve svátostí smíření, když kněz nám dává rozhřešení Kristus říká: „pojď ven, z těch svých hříchů, z té své smrti, pojď ven!” a dává svobodu „rozvažte ho a nechte odejít”, je svobodný… Jsi svobodný! Zase můžeš o svém životě rozhodovat jak chceš, jak uznáš za vhodné, nelepím tě na sebe, vrátil jsem ti život, ale ne za cenu tvé svobody, respektuji Tě. Kéž i my bychom chtěli respektovat svobodu těch, kterým se nám třeba podařilo jakýmsi způsobem pomoct…