slůvko ke Slovu - 3. neděle adventní C
 
Zdá se mi, že nejdůležitější výzvou dnešního Slova je volání "Radujte se, neboť Pán je blízko!" Advent je dobou přípravy na setkání s Pánem, zkusme se tedy podívat do svého nitra, zda skutečně se radujeme, těšíme se na setkání s Pánem? Ať je to setkání s narozeným v Betlémě Ježíšem, nebo setkání s ním na konci mého času na této zemi, nebo také setkání s Ním v Eucharistii. Mnohdy se stává, že účast ve mši sv. bereme jako povinnost, jdeme na ní, protože máme v sobě zakódované "že by se mělo" a přece naše víra je vztah lásky s Bohem. To znamená, že platí všechno, co se děje v naších lidských láskách, a přece když se blíží setkání s někým, koho miluji tak jsem celý natěšený, dokonce jsem schopen a ochoten, pozměnit svůj kalendář, jen aby to setkání bylo možné... Platí to stejné pro setkání s Ním? Záleží mi na tom, abych padl do náruče Boha, který mně miluje? Toto se děje ve svatém přijímání. Nikdy, na tomto světě nebudu Bohu blíž než právě ve chvíli sv. přijímání, záleží mi tedy, abych byl blízko Něho pokaždé, když jsem na mši svaté? A těším se na toto setkání? Pán je opravdu blízko. Je Jeho blízkost důvodem mé radosti?

Zvláštní se může zdát to odvolání na mocnáře tehdejší doby na začátku dnešního Evangelia, ale připomíná nám to, že spása člověka je naprosto jasnou a konkretní události, která se dokonala v konkretním čase a nejsou to žádné báje a legendy, prostě fakt, který má své pevné místo v dějinách světa a člověka. A druhá část dnešního Evangelia, kde Lukáš se odvolává na Izaiášovo proroctví to je návod, co je nutné k tomu, abychom se otevřeli na spásu, kterou Bůh chce nám dát. Pozor ale, "připravte cestu Páně, narovnejte mu stezky" znamená, že sami musíme zapracovat, nikdo to za nás neudělá, ale je třeba abychom byli přijmi a pravdiví, bez zveličování naších pahorků, tedy všeho toho, v čem jsme dobří, abychom si náhodou nevybudovali pomník pýchy, ale také bez shazování se a umělého ponižování v těch oblastech, které nezvládáme. Důležité je, abychom měli odvahu být pravdiví před Bohem, před sebou, ale také před ostatními lidmi, neboť "pravda vás vysvobodí" jak to říká Kristus na jiném místě v Evangeliu, a přece o svobodu, tedy naše spasení tady jde. 

slůvko ke Slovu 33. neděle v mezidobí B

Dvě důležité věci mi vyvstávají ze Slova, které k nám dnes přichází. Za prvé, to tak pro ujištění každého z nás, které bychom mohli říct naším jazykem: "člověče, nezabývej se tím, kdy bude konec světa, veškeré tipy, kdy by to mohlo být je holý nesmysl, protože je to věc Otce, jen a pouze, proto pusť to z hlavy. A ta druhá, daleko důležitější to varování, abychom z očí neztratili cíl našeho putování tímto světem a časem, neboť ztráta cíle, znamená vždy ztracení se i na cestě a pak začínáme bloudit "po tmě", hledat různé zkratky, nebo nějaké náhradní cíle. Pamatuj člověče: "Nebe a země pominou", tedy všechno, co je stvořené pomine, proto chtěj číst svět správně a ať tvým cílem je to, co nepomíjí.