slůvko ke Slovu 32, neděle v mezidobí B

Bratře, Sestro, napadla Tě někdy otázka, "co já Bohu můžu darovat?" naprosto skvělou odpověď na tuto otázku dává dnešní první čtení a Evangelium. Vidíme vdovy, a byla to, ve své většině, nejchudší část izraelské společnosti, ale nejde tady o vdovy, ale o štědrost a důvěru a odevzdanost. Ony jsou schopny a ochotny darovat svoji bídu, ta trocha mouky a oleje z prvního čtení, nebo dvě poslední mince... Rozdělit se s Bohem o svou bídu a důvěřovat, že On se postará a mám skutečnou zkušenost, že se stará a vím, že ono to funguje. Nejde přece o velkolepé dary z toho co přebývá ale o odevzdání všeho, i té, anebo přede vším své bídy. Bůh nechce abych mu dával nějaké skvělé dary, ale chce abych mu nabídl a daroval svou všednodenní bídu. To proto aby ji mohl přeměnit v každodenní obdarování, jako sareptskou vdovu z prvního čtení. Všechno co potřebuješ v míře, jako zrovna potřebuješ. 


Myslím si, že je dobré pamatovat, co vlastně na tuto slavnost slavíme, neboť často je prezentována jako den zemřelých, nebo jakýsi svátek smrti a není tomu tak. Slavíme dnes skutečnost, že Nebe je široce otevřené a je v něm nesčetné množství těch, kteří nás předešli na cestě do Věčnosti. Zaposlouchejme se do Evangelia a pamatujme, že v biblickém jazyce blahoslavený a šťastný to je jedno a totéž slovo a tedy Kristus nám říká a opakuje, jsi šťastný, jsi šťastný, jsi šťastný i přes to, že někdy trpíš, že okolí někdy tě tupí, že mnohdy zápasíš se svým křížem, že trpíš nespravedlnost, v tom všem pamatuj, že jsi šťastný a raduj se a vesel, protože znáš svůj cíl a tím cílem je Nebe. I ještě takové malé matematicko-statistické zamýšlení: můžeme o slavnosti Všech svatých a v následující dny získat plnomocné odpustky pro zemřelé, tedy osvobození z očistce a přenesení do Nebe; na světě je nás, katolíků kolem 1,5 mld, řekneme že třetina je způsobila k získání odpustků, to dává 500 mln duší, které jdou do Nebe a nějak se mi zdá, že až tolik lidí na světe za rok neumírá... Takže vypadá, že je to vcelku optimistická slavnost... 

Nejzákladnější a nejdůležitější otázka dnešní neděle: které jsou nejvyšší hodnoty mého života? Co je pro mně nejdůležitější? Mladík z Evangelia byl dobrý člověk, ale chybělo mu to zásadní, tedy úplná důvěra vůči Hospodinu. Ježíš mu řekl: jdi zbav se všeho, co je jistotou Tvého života a pojď za mnou... Nespoléhej ne to, co máš, ale spolehni na Boha... Odešel smutný... Kolikrát se mi stává, že spoléhám na svou zbožnost, své dobré skutky? A Ježíš mi dnes říká: člověče, ne tudy vede cesta, máš jako ten velbloud před Uchem jehly (tak se říkalo jedné městské bráně tehdejšího Jeruzaléma, která byla úzká a nízká) zbavit se všeho co na sobě taháš a jít na kolena a tehdy přejdeš, neboť spása to není otázka tvých zásluh, to jsou ty zavazadla, ani není to otázka tvé hrdosti na tvou dobrotu, ale na kolena pros, neboť sám sebe nespasíš, ale Bůh tě může spasit. Tehdy a jen tehdy, když nebudeš spoléhat na sebe a své zásluhy, ale jen a pouze na jeho milost a milosrdenství...