...nebudeme prodávat ani dávat posvátné sekyrky ani lžičky na odsekávání končetin nebo vylupování očí, pamatujme, že je to jen řečnický obrat, docela charakteristický pro tehdejší semitské kazatele, ke kterým se Ježíš řadí. Nicméně důležité je vnímat tu Jeho výzvu k rozhodnosti, s čím my mnohdy máme problém... Ano, pokud Tě, člověče, odvádí od dobrého života, měj odvahu to odříznout, jasně a jednoznačně, protože pokud Ti záleží, tak dokážeš najít i čas i způsob, pokud Ti nezáleží, ta stejně jednoduše najdeš i výmluvu a zdůvodnění... Dokážu být rozhodný pro Něj? 

slůvko ke Slovu - 25. neděle v mezidobí B

Pro dobré pochopení dnešního Slova je nutné uvědomit si jaké postavení měly děti v dobách Ježíše. V podstatě nejlépe charakterizuje to heslo "děti jako smetí". Děti neměly tehdy žádná práva, byly těmi nejposlednějšími ve společnosti, dokonce ani nesměly ke stolu s dospělými, mohly se najíst až po dospělých. Skutečně jinak v tom kontextu zní "kdo chce být první ať je ze všech posledních a služebníkem všech" a poslední věta Evangelia mluví tedy o přijetí těch nejposlednějších ve společnosti, třeba těch kteří dnes okupují srbské, maďarské čí chorvatské hranice, oni skutečně nemají nic, nemají žádná práva. A k tomu upozornění prvního čtení: pozor! dobrý cíl neposvěcuje prostředky, jestliže prostředky použitě k dosažení třeba i dobrého cíle nejsou dobré, i samotný, původně dobrý cíl, ztrácí svou hodnotu, neboť špatné prostředky znehodnocují cíl... I ještě upozornění druhého čtení: pozor na žádostivost, neboť ona děla z člověka dokonalého sobce, pro kterého není důležité společné dobro, ale jen a pouze vlastní zájem, hlavně abych se měl dobře já, a to je nemoc naší evropské společnosti...

slovo ke Slovu 23. neděle v mezidobí B

Ježíš, který člověku vrací sluch a řeč, tedy uschopňuje je ke komunikaci a myslím že ne náhodou oba tyto smysly najednou neboť komunikace to právě schopnost naslouchat a mluvit. Mnohdy nám schází obojí neboť neradí nasloucháme, trpělivě a tak abychom dali prostor až do konce se vymluvit tomu druhému. Mnohdy také nedbáme na to, abychom mluvili způsobem přijatelným pro druhého. Jenže bez těchto schopnosti není dorozumění, není komunikace. Ježíš nás tomu učí a uschopňuje a je třeba pamatovat, že platí to pro každého člověka, nehledě na to jak vypadá a odkud přichází. Jako křesťané dlužíme všem úctu, pochopení a také pomoc, když potřebují, také tehdy, když přichází k nám, aniž bychom to chtěli a to i tehdy, když přecházejí z druhé strany Středozemního moře...