slovo ke Slovu 20. neděle v mezidobí B

"Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj..." to dnes slyšíme v Evangeliu a chtěl bych, abychom tuto větu vzali doslovně. Co to znamená, že Ježíšovo Tělo je skutečný pokrm. Máme tendenci vnímat tato slova nějak mysticky, ale třeba stoji za to vzít je doslovně. Neustále slyšíme jak je důležité, abychom pokrm pro naše tělo přijímali v menších dávkách, několikrát denně, protože to je to nejlepší pro naše tělo. Neplatí náhodou to stejně pro pokrm pro našeho ducha, tedy Eucharistii? Myslím si, že právě proto Kristus tady mluví o pokrmu. Jedná se o to, abychom Jej v Eucharistii přijímali pravidelně, stabilně, ne nárazově, protože On chce nás posilovat, vstupovat do našeho života, aby nás posiloval. Stejně jako nárazové "nadlábnutí se" jídlem večer není dobré pro nás dobré, tak i přijímání Eucharistie jen u příležitostí velkých svátků nepřináší dobré ovoce... Chceme-li duchovně žít, nutná je pravidelná strava, pravidelné přijímání Jeho Těla a Krve ve svátosti Eucharistie. Vánoční nebo/a velikonoční anorexie nebo bulimie k ničemu dobrému nevede a proto, abychom duchovně žili je důležité, abychom Krista přijímali často, nejlépe během každé mše sv., které se účastníme, tehdy bude pravidelná duchovní strava, která zajistí nám duchovní život. Chci-li žít věčným životem, musím z Něj čerpat, jiné cesty není.