slovo ke Slovu - 8. neděle v mezidobí "A"

Dvě nejdůležitější otázky, které vyplývají z dnešního Slova zní: důvěřuji Bohu? a umím být obdarován? Tak se mi nějak zdá, že máme s tím problém. Když nás někdo obdaruje, cítíme se nějak zavázaní. Ale vlastně proč? Proč je v nás ten pocit, že bych to měl nějak vrátit, nějak oplatit? Proč na narozeniny pozbýváme ty, kterým se cítíme nějak dlužní, třeba proto že pozvali nás a ne ty, se kterými bychom opravdu chtěli slavit naše narozeniny? Neboť je v nás takové přemýšlení, že pokud jsme něco dostal, musím to vrátit, neboť jinak zůstáváme nějak dlužní a to nás vlastně ponižuje a to my neradí. Krásně o tom mluví 1. čtení, které ukazuje Boží lásku jako lásku mateřskou. Jediný vztah, který je s to fungovat jako tzv. "dotovaný vztah" - tedy nevyrovnaný ve své vzájemnosti. Ano Bůh tebe, mne obdarovává aniž by čekal cokoli nazpět a my bychom se to měli od Něj učit v naších lidských vztazích. Dávám ti něco, aniž bych cokoli čekal nazpět... 

A ta první otázka? Ta je daleko dramatičtější, neboť jsme uvěřili tomu, že si všechno musíme zajistit sami. Penzijní pojištění, důchodové pojištění, nějaká suma na "černou hodinu", taková nedotknutelná na naších bankovních účtech a když to všechno máme, tak se cítíme, že jsme zajištění. Opravdu? A co tak třeba nějaká krize bankovního systému? A všechno bude fuč... Naštveš se? Můžeš, stejně tím ale nic nezměníš. Opravdu, já člověk si můžu všechno zajistit sám? Jídlo, píti, oblečení? Uvěřili jsme tomu, že ano a tak jsme se postavili v našem životě na místo Boha, neboť jsme uvěřili tomu, že si všechno sami zajistíme... Stali jsme se bohy sami pro sebe... Není náhodou, že toto slůvko v dnešním Evangeliu je zapsánu velkým písmenem, jako jméno, neboť v aramejštině toto slovo označovalo bůžka peněz. Tedy toto jméno označuje náš majetek i tak jak není špatné "mít" tak spoléhat na to co mám, to je přímo "odpružená blbost". Já, já, já, všechno si zajistím sám, to je to naše současné přemýšlení, které způsobuje, že ze svobodných lidských bytosti sami sebe degradujeme na strojky na vydělávání peněz a rezignujme ze své důstojnosti. Polština nedávno vytvořila krásné, nové slovo "korpoludek" - už ne člověk ale "ludek" který všechno podřídil své práci, korporaci ve které pracuje. A tedy zkusme si odpovědět na otázku kdo jsme? Lidé nebo "korpoludky"? Dovolím tedy, abych byl obdarován, tak prostě jednoduše, bez žádných závazku a očekávání nebo budu chtít všechno ve svém životě si zajistit já a jen já?

 
 
Chceš se potkat s Bohem? Myslím si, že každý z nás řekne "ano" a dnešní Slovo nám říká jasně kde Jej můžeme potkat... Hlavní téma dnešního Slova je setkání. Sekání Abraháma s třemi pocestnými... Ano Bůh přichází k Tobě ke mně v těch lidech, kteří k Tobě přicházejí, buďme otevření pro jejích příjetí... To je to první místo. Pak druhé čtení... To je asi to nejtěžší. Společné trpení s Kristem na Jeho Kříži, ano, přijmi svůj Kříž, přijmi svůj život, sebe sama a chtěj sednou u Kristových nohou a prostě být a naslouchat, neutíkej do příprav - ono to není až tak nejdůležitější, prostě sedni a naslouchej... To jsou právě ty tři místa, ve kterých Kristus ke mně přichází: setkání s druhým člověkem, přijetí svého Kříže a naslouchání Jeho slovu a když toto všechno přijmeš nikdy a nikde nebudeš Bohu blíž...
Přijde mi, že dnešní Evengelium je o dnešní Církvi, tedy o každém z nás a je to návod jak máme fungovat ve světě... "Ježíš posílá dalších 72 svých učedníků..." to nejsou apoštolové, ale ti, kteří jdou za ním a naslouchají Jeho Slovu, tedy můžeme říct, že v realitě dnešní Církve jsou to právě laici, ne ti, kteří jsou zvolení pro zvláštní pověření účastí na apoštolátu svátostí svěcení (biskupové, presbiteři a jáhni), ale právě laici kteří jsou poslání, aby připravili půdu všude tam, kam chce Ježíš přijít. Jak? Nejde o nějaké zvláštní evangelizační akce, nějaké show na náměstích a ulicích, ale obyčejné, jednoduché přinášení pokoje a naděje, všude tam, kde se odehrává náš život. Tedy o odvahu být trošku jiný tím, že nebudu naříkat, nadávat, kombinovat, ale jako křesťan do společnosti, kde jsem, ať je to moje rodina, mojí známi, místo kde pracuji přinesu pokoj, klid, odpuštění, nikoli jitření, zveličování chyb a souzení jiných a tím ukážu, že jde jinak, a to je ten pravý apoštolát laiků, který se děje ve všednodennosti i ještě slůvko těm, kteří na Boha zapomněli: "pamatuj, Bůh je blízko tebe a být s Ním není tak komplikované, jak se ti třeba zdá"...