Krásné Slovo dnes jsme dostali. Vidím tří chlapíky: Izaiáše, Pavla a Petra jak stojí před Pánem a jsou jsi plně vědomi své nedokonalosti, své hříšnosti. Pán je posílá a oni říkají v podstatě to stejné: "já jsem hříšný...", "já jsem nedochůdče, vždyť pronásledoval jsem Církev...", "odejdi ode mně, jsem přece hříšný..." A Pán se nepohoršuje, nic nevyčítá. Schopen-li jsi přiznat, že jsi hříšný to je dobře, jsi přesně ten, koho hledám, to Já tě očistím, Já Ti odpustím a jsi-li schopen to odpuštění přijmout, pak jsi způsobilý k tomu, abych Tě poslal neboť ne ze své dokonalosti máš mluvit, nýbrž posilám Tě, abys svědčil o Mém milosrdenství a k tomu je třeba abys to milosrdenství zažil na sobě samotném. Bůh se člověkem nepohoršuje, nikdy, ale pořad očekává, že budeme mít silu si své pády přiznat, abychom Mu dovolili sebe vést a ne hrdě stavěli na své dokonalosti.

Dnešní Slovo nám krásně ukazuje čím je Církev a osobně si myslím, že je dobře pořad a neustále si toto připomínat. Z 1. čtení: jako Izrael, který se vrátil z vyhnanství, Církev se shromažďuje kolem Božího slova, Církvi a v Církvi je Boží slovo hlásáno, ne proto, aby Boží lid plakal, ale proto, aby se radoval a slavil, že Pán je blízko a mluví k nám, ne proto aby deptal, ale proto, aby ukázal "cestu ven" z různých naších krizi, problémů a pádů... Z 2. čtení: Církev je tělem, mystickým Tělem Ježíše a to tělo tvoříme my, všichni, kteří jsme pokřtění a je nás mnoho a jsme různí, hodně různí a je to dobře a ta různost je pro vzájemné obohacení, pro vzájemné bytí pro sebe. Katholikos znamená všeobecný a proto je v Církvi místo pro různé typy zbožností, osobnosti, schopnosti, kultury a jazyky a nesmím mít "koňské brýle" a tvrdit, že jedině to mé je správné. Jak řekl papež František, setkání s jiným je vždycky obohacením, možnosti rozšířit svůj vlastní pohled... Z Evangelia: dávat svobodu, vracet zrak, nabízet nadějí, tady a teď, to je úkol každého z nás a tím právě svědčíme o Kristu, neseme jej lidem kolem, ne tím, že nutím někoho, aby jednal jak já si přeji, ale právě tím, že respektují svobodu Druhého; ne tím, že odsoudím, odepíšu, ale právě naopak ukážu, že je cesta ven z problému, nebo pádu, že dam naději a neopustím Druhého i přesto, že ostatní se odvrátili... Toto je právě Církev, společenství lidi nedokonalých, kteří se shromažďují kolem Božího slova, kteří akceptují svou různorodost a s něhou přistupují k Druhému, aby dali naději a přítomnost, jako On.

Muže se nám to zdát divné, Josef a Marie zpozorovali, že Ježíš není s nimi a ušli ještě den cesty... Tož pěkná starost o dítě, chtělo by se říct... Jenže oni se domnívali, že je mezi svými: rodina, příbuzní, přátele, sousede, takže tím pádem je v bezpečí. žádný stres. Toto má nám připomenout jak jsou důležité blízké vztahy, jak je nutné je opečovávat a dbát na ně, protože jenom ty blízké vztahy dávají (resp. měly by dávat) pocit bezpečí a nenahradí je žádné tzv. umělé vztahy, čili kolektiv v práci, nebo skupina vrstevníků ve škole.
A pak závěr druhého čtení. Vždy s libosti pozoruji reakce posluchačů v kostele. Jak to? Já mám být podřízená svému muži? Jsem přece emancipovaná a svobodná bytost!!! Ano, to je pravda, jen že každý chlap je ješitný a každý potřebuje mít pocit, že o všem rozhoduje a je nenahraditelný, když to nemá doma, hledá jiné prostředí, kde se mu dostane toho, po čem touží. A ženy? Mají milión způsobu jak dosáhnout toho, aby mužovo rozhodnutí bylo takové, jaké zrovna chtějí. Žena pak potřebuje mít pocit, že je jedinečná hvězda i také se s tím nic nedá dělat. Muži, prostě mějte své ženy rádi a ať vidí, že vám na nich záleží... Děti, poslouchejte své rodiče, neboť oni jsou jedinými, komu záleží na vašem dobru tak do konce a bezpodmínečně, ano někdy je to náročné, ale právě rodiče chtějí, abyste rostli, aby pak váš život byl šťastný a proto někdy požadují abyste překonávali svoje "chce se mi - nechce se mi", neboť kdyby člověk dělal jen to, co se mu chce, to by shnil... Otcové, nedrážděte své děti neboť právě vy jste povolání k tomu, abyste ve svých dětech vybudovali zdravou sebejistotu a to bude možné pouze, když dáte svým dětem svůj čas, zájem a přítomnost, Nikdy to nenahradíte dárky nebo penězi, a kdybyste to tak dělali, pamatujte, že zaděláváte si na to, abyste ve svém staří, kdy vaše děti už budou dospěle a tím pádem nevázané poslušností vůči vám, měli hodnotu supermarketu nebo bankomatu, a to by asi nikdo z rodičů nechtěl, proto je dobré brát vážně Boží slovo a darovat svůj čas a přítomnost těm nejbližším, které nikdo a nikdy tak úplně nenahradí.