"Šikmý" kostel sv. Petra z Alkantary je farním kostelem farnosti Karviná 2 - Doly a proto informace týkající se prohlídek toho kostela najdete na stránkách: www.farnostdoly.cz

Úmysly apoštolátu modlitby na říjen 2017:

Všeobecný úmysl: Práva dělníků a nezaměstnaných
Za svět práce, aby všem byla zajištěna úcta a ochrana práv a nezaměstnaným aby se dala možnost přispět k budování společného dobra. 
Národní úmysl: Za křesťany, aby na přímluvu Panny Marie opět věřili v převratnou sílu něhy a lásky a nepochybovali o tom, že pokora a mírnost jsou ctnostmi silných (EG č. 288). 

Papežský úmysl: Za poznávání Bible 

– modleme se za to, abychom byli více vděční za dar Božího slova a učili se číst a meditovat Bibli, zvláště evangelium

 

Co je apoštolát modlitby?

Je to zcela jednoduché. Na apoštolátu modlitby se může podílet každý člověk bez ohledu na své postavení či vzdělání. Nevypisuje se přihláška, nevydávají se legitimace, neplatí se členské příspěvky.

Apoštolát modlitby nabízí velmi jednoduchý způsob jak ovlivňovat prosazování dobra a potlačování zla v Božím království na zemi. Modlitba je tak důležitá a tak účinná, že nám to připadá neuvěřitelné. Do modlitby vkládám všechno, co jsem a co mám. I zcela nepatrná věc pak nabývá na síle a vážnosti, protože vše konám v Duchu svatém a ve spojení s Ježíšem Kristem a Otec to přijímá s laskavostí a velmi si toho cení.

Denně se modlím obětní modlitbu apoštolátu, vkládám do ní všechno, co je mi na světě drahé, a přidávám k tomu modlitby a práce, radosti a bolesti celého dne. Spojuji vše s obětí, kterou Kristus přináší Otci a tím vše nabývá na hodnotě.

Celý můj život tak přes svou nedokonalost a nepatrnost získává hluboký smysl, i když možná náležím k těm, s nimiž se už pro jejich pokročilý věk, nemoci nebo tělesné slabosti moc nepočítá.

V celé své jednoduchosti spojuje apoštolát modlitby ty, kdo jsou do něj zapojeni, ve společném zápase se skutečně důležitými problémy církve na celém světě. Tím znásobuje účinnost a důležitost jejich dávání.

Nevede se evidence o počtu lidí, kteří se do apoštolátu modlitby zapojují, odhaduje se však, že je jich na celém světě asi 50 až 70 milionů.

Denní modlitba apoštolátu modlitby

Nebeský Otče,
kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti.
Duch svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to vše přináším jako svou nepatrnou oběť zejména na úmysly Svatého otce a našich biskupů:

1. Všeobecný úmysl
2. Evangelizační úmysl
3. Národní úmysl

Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás!
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj za nás!

Od roku 2017 je pro každý měsíc vypracován jen jeden úmysl pro univerzální církev (střídavě po měsíci všeobecný a evangelizační úmysl). Druhý úmysl bude vypracován římským ústředím Apoštolátu modlitby z podnětu papeže Františka s ohledem na aktuální události, které rok přinese. Tyto úmysly budou zveřejňovány v průběhu roku vždy měsíc předem.

 

Trochu z historie františkánských řádů založených sv. Františkem z Asisi: 

První (mužský) menších bratří, se během dějinného vývoje rozdělil a v současnosti je tvořen třemi řády žijícími v klášterech:

  1. Řád menších bratří – františkáni (OFM)
  2. Řád menších bratří konventuálů – minorité (OFMConv.)
  3. Řád menších bratří kapucínů – kapucíni (OFMCap.)

Druhý (ženský) založený společně se sv. Klárou – Řád chudých sester sv. Kláry (OSC), žijící v klášterech, časem se také trochu rozvětvil.

Třetí, jehož členové žijí ve světě a který se během dějinného vývoje rozvětvil do řady klášterních konventů a kongregací, ale zůstal zachován i ve své původní formě, jako společenství věřících laiků ( mužů i žen, svobodných i žijících v manželství) a také i jáhnů, kněží a biskupů žijících ve světě evangelium dle františkánské spirituality. Oficiálně III. řád vyhlásil papež Honorius III. Bulou Memoriále propositi dne 20.05.1221. Třetí řád se brzy rozšířil po celé Evropě a počet jeho členů vzrůstal. Jednalo se o kajícníky a později se jim začalo říkat terciáři. Nové myšlenkové a hlavně vznikající sociální hnutí v 19. století vedlo papeže-terciáře Lva XIII. k vydání nové řehole pro světský III. řád serafínský dne 17.9.1882 a dne 30.05.1883 vydává Bulu o pravidlech, správě, výsadách a odpustcích tohoto světského III. řádu. Znakem sekulárních františkánů je písmeno Tau (T).

Důvodně se lze domnívat, že zakladatelem III. řádu u nás byla sv. Anežka Česká. Za císaře Josefa II. byl roku 1782 vydán dekret, jímž se rušili všichni terciáři a „třetí“ řádová bratrstva u serafínského řádu a klášterů. Roku 1784 pak bylo zkonfiskováno veškeré jmění III. řádu i kalichy a cenné bohoslužebné předměty, které měl. Když pak byl roku 1855 učiněn konkordát mezi císařem Františkem Josefem I. a papežem Piem IX., bylo odvoláno i zrušení řádu. Koncem 19. století tak nastává u nás obnova III. řádu, zejména díky přístupu papeže-terciáře Lva XIII.

Tato obnova zasáhla i naši farnost, když dne 15.10.1894 založil bratrstvo III. řádu ve farnosti Fryštát kněz Metodej Slupka z klášterní komunity františkánů se sídlem Kalwarie Zebrzydowska u Krakova a první členové řádu složili profes (slib) dne 14.5.1905. Plný život III. řádu v naší republice byl v době totality nemožný, a tak se v něm nemohl projevit vývoj, kterým III. řád ve světě za tu dobu prošel, zejména závěry II. vatikánského koncilu. Rozhodující událostí pro existenci a další vývoj dosavadního III. řádu bylo vydání nové řehole Sekulárního františkánského řádu papežem Pavlem VI. dne 24.6.1978, kdy současně zrušil dosavadní řeholi III. františkánského řádu světského, takže tento III. františkánský řád se od tohoto data nazývá Sekulární františkánský řád (Ordo Franciscanus Saecularis). Tato změna se však v naší republice vzhledem k panujícím mocenskopolitickým poměrům nijak neprojevila a utajená bratrstva III. řádu žila dál podle již neplatné řehole. Sekulární františkánský řád (SFŘ, latinská zkratka OFS) se u nás začal obnovovat a vyvíjet podle nové řehole až po roce 1989, kdy v lednu 1995 jsme obdrželi dekret o schválení SFŘ v České republice mezinárodním konciliem SFŘ a o tři roky později v lednu 1998 nám tato mezinárodní rada SFŘ schválila národní stanovy.

Na tuto vlnu obnovy reagovali čeští členové polského bratrstva III. řádu v karvinské farnosti bratři Antonín Jaroš a Stanislav Laža, kteří požádali tehdejšího karvinského farář. P. Petra Černotu  o pomoc se založením SFŘ ve farnosti. Tento zajistil potřebné informace, kontakty a podmínky. Takto na jaře roku 1995 vznikl ve farnosti Karviná zárodek místního bratrského společenství Sekulárního františkánského řádu (SFŘ). První setkání zájemců o členství v tomto SFŘ se uskutečnilo dne 24.09.1995 v Moravské kapli našeho kostela Povýšení svatého Kříže za účasti br. Česlava Křížaly (OFM). Dne 31.03.1996 byla zvolena prozatímní rada místního bratrského společenství (MBS) a ministr MBS br. Antonín Jaroš požádal v souladu s kanonickým právem o řádné ustavení MBS SFŘ při farnosti Karviná.

Dne 10.05.1998 se uskutečnila volební kapitula MBS, na které byla zvolena rada a jejím  ministrem byl zvolen br. Václav Němec. Dekretem provinčního ministra Českomoravské provincie sv. Václava řádu Menších bratří – františkánů (OFM) ze dne 01.06.1998 bylo v Karviné-Fryštátě při kostele Povýšení svatého Kříže ustaveno Místní společenství Sekulárního františkánského řádu jako jediné legálně existující, které následně spojením s původním polským bratrstvem III. řádu k 01.10.1999 zlegalizovalo i je. Tímto se stalo, že do současné doby existovalo v karvinské farnosti, a to platně dle kanonického práva i práva světského, jedno místní bratrské společenství SFŘ (MBS SFŘ), tvořené českou a polskou sekcí. Každá z nich existovala se svým samostatným životem, spojené osobou ministra MBS SFŘ – br. Václava Němce, zvoleného v následující volební kapitule MBS dne 20.05.2001 obojími sekcemi a potvrzeného národním ministrem SFŘ v ČR. Stejně tak tomu bylo i na volební kapitule MBS, která se uskutečnila dne 23.05.2004. 

Na národní volební kapitule SFŘ v ČR na sv. Hostýně byl dne 17.06.2006 br, Václav Němec zvolen národním ministrem a v důsledku toho podal rezignaci na službu ministra MBS Karviná. Proto až do volební kapituly MBS v roce 2007 vedl karvinské MBS zástupce ministra br. Gerhard Vajda. 

Dne 17.06.2007 byla MBS Karviná slavená volební kapitula. Na této volební kapitule byl zvolen nový ministr a nová rada MBS. Ministrem Místního bratrského společenství v Karviné byl zvolen br. Gerhard Vajda. Jeho zástupcem pak byla na této volební kapitule zvolena  Milada Němcová. Dále byli voleni tito členové do následujících služeb : formátor - br. Václav Němec, pokladník - s. Josefa Novotná a sekretář - br. Stanislav Kaczynski. 

V roce 2010 požádalo celkem dvanáct členů polské sekce o dočasné ukončení členství v MBS. Po projednání a zvážení všech důsledků se rozhodla rada MBS jejich žádosti vyhovět. Tímto oficiálně zanikla polská sekce našeho místního bratrského společenství (MBS). 

Na volební kapitule dne 15.08.2010 byla zvolena nová rada místního bratrského společenství. ve stejném složení jako na předcházející volební kapitule. Poslední volební kapitula proběhla dne 24.4.2016 a do služby ministra byl zvolen br. Václav Němec, jeho zástupcem br. Lumír Štefek, formátorem ss. Milada Němcová, sekretářem br. Stanislav Kaczynski a pokladníkem ss. Josefa Novotná. Společenství se schází každou čtvrtou neděli v měsíci v 15.00hod. v katechetickém domě a jeho duchovním asistentem je P. Jan Bosco Wojas OFM z kláštera františkánů ve Starém Bohumíně.

Bližší informace o Sekulárním františkánském řádu najdete na www.sfr.cz.

Zodpovědný: JUDr. Václav Němec, OFS, ministr MBS SFŘ v Karviné

NEOKATECHUMENÁTNÍ CESTA

Je to cesta obrácení, skrze kterou je možné odkrýt bohatství křtu. Neokatechumenátní cesta si nenárokuje vytvářet pro sebe jakési hnutí, ale chce pomoci diecézím a farnostem otevřít cestu uvedení do víry, která by sloužila k evangelizaci současného člověka. Papež Jan Pavel II. ve svém listu říká: ”Uznávám Neokatechumenátní cestu jako cestu katolické formace, platnou pro společnost a dnešní dobu", a přeje si "...aby bratři v episkopátu doceňovali a napomáhali spolu se svými presbytery tomuto dílu pro novou evangelizaci." Cesta je nástrojem ve službě biskupa a farářů, aby znovu přivedli k víře mnohé lidi, kteří vlivem současné sekularizace opustili víru a církev.

Tato Cesta vznikla v roce 1964 v Madridu mezi lidmi žijícími v barácích v části Palomeras Altas. Tam Kiko Argüello a Carmen Hernándezová – povoláni Pánem, aby žili svoje křesťanství mezi ubohými – se ocitli v situaci, že sami lidé, se kterými žili, je žádali o ohlašování radostné zvěsti našeho Spasitele Ježíše Krista. Toto slovo se začalo konkretizovat do katechetické syntézy: do mocného kerygmatu, který, v míře v jaké sestupoval na ubohé, přinášel s sebou zrození nové skutečnosti – koinonie. V roce 1968 byli iniciátoři Neokatechumenátní cesty pozváni do Říma. Od té doby skrze ohlašování stále vznikají další společenství po celém světě. V současné době existuje cesta ve 108 zemích světa. Po roce 1986 začala společenství vznikat i v České republice. Nyní je u nás 12 společenství v pěti farnostech ve čtyřech diecézích, celkem asi 450 osob.

Neokatechumenátní cesta je prožívána uvnitř současné farní struktury (ve spojení s biskupem) v malých společenstvích, která tvoří lidé různého věku, sociálního postavení, smýšlení a kultury, pokřtění i nepokřtění. Nejde o nějakou spontánní skupinu, ani o sdružení, ani o duchovní hnutí, ani o elitní skupinu uvnitř farnosti. Jde o lidi, kteří chtějí znovu objevit podstatné důsledky křtu a žít naplno křesťanský život skrze neokatechumenát, který je rozdělen do různých etap a je podobný katechumenátu prvotní církve, avšak přizpůsobený tomu, že většinou jsou již pokřtěni. Tato společenství mají poslání, aby byla uprostřed farnosti znakem a svátostí misijní církve a otevřela tak konkrétní cestu k evangelizaci vzdálených tím, že dávají – v míře, v jaké se víra rozvíjí – znaky, které pohany volají k obrácení: lásku v rozměru kříže a jednotu.

Když si farář přeje začít Cestu, naváže kontakt s farností, ve které už existují neokatechumenátní společenství. Cesta je mu představena, a když ji přijme, jsou mu posláni katechisté, kteří ve spojení s ním povedou neokatechumenát. Ve skupině katechistů je vždy kněz, který je ručitelem pravověrnosti a ekleziality ohlašování, dále jeden nebo dva manželské páry a jeden mladý člověk. To je období kerygmatu, ohlášení spásy, kterou přinesl Pán. Opakuje se to, co dělali apoštolové proměněni Duchem svatým po letnicích, když navštěvovali synagógy v malých skupinách. Hlásali dobrou zprávu a volali lidi k obrácení. Bylo to mocné ohlašování, které stavělo lidi tváří v tvář faktu a události, že Ježíš Kristus je Pán a jen v něm máme spásu. Zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění, vstoupil na nebesa a přimlouvá se za nás, abychom mohli dostat Ducha svatého, věčný život. Této první fázi říkáme kerygmatická. V ní se odkrývá a prožívá trojnožka, na které je založen celý průběh neokatechumenátu: Slovo – Liturgie – Společenství. Kerygmatická fáze končí třídenním setkáním, kde se vytvoří společenství, jež začíná cestu, která má různé etapy: předkatechumenát, katechumenát, vyvolení, atd. V míře, v jaké bratři začnou růst ve víře a vydávat svědectví v práci a v rodině, jsou další osoby přitahovány k víře a chtějí začít stejnou cestu. A tak se ve farnosti objeví druhé, třetí, čtvrté společenství..., všechna na cestě obrácení. Tímto způsobem se otevírá ve farnosti pastorace pro vzdálené, bez toho, aby něco ničila nebo vnucovala. Ve společenstvích se rodí mnohá povolání ke kněžství, k zasvěcenému životu, k rodinnému životu podle vzoru Nazaretské rodiny. Řadu takových rodin vyslal Svatý otec Jan Pavel II., aby ohlašovaly evangelium po celém světě.

Neokatechumenát se představuje jako období těhotenství v lůně církve. V těch lidech, kteří jako Maria řeknou svoje “amen" na zvěstování spásy, Slovo začne plodit nové stvoření, dílo Ducha svatého. Společenství, ve kterém se zviditelní Kristus, žije v pokoře, v jednoduchosti a chvále jako svatá Nazaretská rodina, která si je vědoma, že má jedno povolání: poskytnout čas, aby Kristus v ní rostl a aby dovršil poslání, které mu svěřil Otec - poslání služebníka Jahveho.

slůvko ke Slovu, 2. neděle po Narození Páně C

Slovo se stalo tělem... to je z Božího slova a teď čistě prakticky, jak to vypadá s naším slovem? Skutečně naše slovo, které vyslovujme stává se tělem, realitou? Zkusme přemýšlet nakolik stojíme za tom, co říkáme..