U dospělého člověka, nebyl-li dosud pokřtěn, je třeba důkladné přípravy k přijetí tzv. iniciačních svátostí církve (křtu, biřmování a prvního svatého přijímání).
Této přípravě slouží v naší farnosti kurz Základy víry, který v naší farnosti probíhá podle potřeby. Začíná vždy se začátkem nového školního roku. Zájemci, hlaste se přes tento přihlašovací formulář, nebo osobně na faře. Zde jsou k dispozici naše kontakty.
Příprava ke křtu dospělých má své odstupňování
První období vzájemného „oťukávání se“ můžeme nazvat jako prekatechumenát (zpravidla od října do února/března). Na první neděli postní (v únoru či březnu - v závislosti na Velikonocích) mohou ti, kdo chtějí pokračovat dále na cestě ke křtu, učinit krok, srovnatelný např. se zásnubami. Tento krok se nazývá vstup do katechumenátu, takže ti, kdo vstoupí, jsou od toho okamžiku katechumeny. Katechumen se již de facto stává křesťanem ve smyslu člena společenství věřících. Má kromě jiného právo na křesťanskou svatbu a křesťanský pohřeb, čehož snad nikdo nebude muset využít. Při obřadu vstupu do katechumenátu hraje svoji roli i tzv. ručitel, který prohlašuje na své svědomí, že katechumen vstupuje s čistým úmyslem. Každopádně ve všem platí zásada: „všichni jsou pozváni, nikdo není nucen.“
Katechumenát má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (což nemusí být vždy jednoduché), k životu z modlitby a z četby Písma, k prohloubení své víry a ke zrání svého rozhodnutí stát se křesťanem.
Katechumenům během této doby přípravy (zhruba od adventu) přibude také další termín k setkávání, a to v neděli v rámci mše svaté.
Přesně za rok od vstupu mezi katechumeny, na první neděli postní před křestními Velikonocemi, následuje další významný krok na cestě k přijetí tzv. iniciačních svátostí, a to zařazení mezi čekatele křtu. Zatímco v průběhu katechumenátu lze přípravu přerušit či odložit, při vstupu mezi čekatele křtu katechumeni poprvé veřejně (v rámci farního společenství) vyjadřují touhu po křtu. Proto by toto rozhodnutí mělo být opravdu vážné.
Za 50 dní od tohoto okamžiku, na Bílou sobotu, čekají katechumeny tři svátosti najednou – křest, biřmování a Eucharistie, nebo-li sv. přijímání. Tento okamžik však vůbec není cílem, spíše počátkem plného života z víry.
Po křtu následuje ještě v době velikonoční (50 dní) období tzv. mystagogie, což není nic jiného než duchovní doprovázení na nové cestě. Sestává zpravidla ze setkání jednou týdně, kde je možné se podělit o nové zkušenosti, společně se modlit, číst Písmo sv. a podobně.
Přestup z jiné církve (konverze)
Pro pokřtěné v jiné církvi je k přestupu do římskokatolické církve nutné doložit skutečnost křtu (písemně, prohlášením, svědky). Katolická církev má s většinou církví uzavřenu tzv. dohodu o křtu, anebo křest v jiné církvi jednoduše uznává za platný, jestliže byl proveden trinitární formulí (Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého, což je někdy problém v ČSCH) a ke křtu byla použita voda. Pokud by vznikla nějaká pochybnost, existuje tzv. křest "sub conditione" (tedy pod podmínkou), který však neznamená překřtění dotyčného, nýbrž, jak to vyjadřuje křestní formule: „nebyl-li jsi dosud pokřtěn, já tě křtím…“, ruší onu pochybnost. Křest je nezrušitelným znamením, proto jej (a stejně i biřmování nebo svátost kněžství) nelze udělit v životě vícekrát.
V případě jistoty o platném křtu absolvuje zájemce přípravu společně s biřmovanci (konfirmandy), avšak přijetí svátosti biřmování předchází ještě obřad vstupu do katolické církve.
Doplnění "prošvihnutých" svátosti (1. sv. přijímání, smíření a biřmování) pro dospělé
...stalo se a okolností mohou být různé, ale nic není ztraceno. Tyto důležité iniciační, svátostné kroky je možné absolvovat kdykoli, pokud se na to nějak zapomnělo v tradiční době, kdy se tyto svátosti přijímají. Pokud je to Váš případ a o tyto svátosti stojíte, kontaktujte přímo faráře - P. Martina.