Jestliže si někdo přeje zachytit významné okamžiky svého života nebo života svých blízkých, je potřeba autory fotografií či video snímků upozornit na specifika liturgického obřadu v kostele. Dovolte proto několik rad, jak se v liturgickém prostoru a při liturgii pohybovat, kdy fotografovat a kdy ne. (Mějme přitom pro lepší představu na mysli srovnání například s divadelním přestavením).

  1. Liturgický prostor kostela je pro věřící posvátným místem. Vyjadřují to uctivým, tichým chováním a náležitým společenským oblečením. Podobný postoj včetně oblečení má být vlastní i fotografovi, neboť se v danou chvíli stává součásti liturgického shromáždění. Má eliminovat hlučné projevy, k čemuž patří i vypnutí mobilu!
  2. V kostele je zvláštní prostor, nazývaný kněžiště – prostor pro kněze a ministranty před oltářem, kam fotograf nemá přístup (asi jako na jeviště divadla).
  3. Hlavní je liturgický obřad a nikoliv fotograf. Měl by být tedy co nejméně nápadný, aby nerušil soustředění na liturgickém dění. Každý účastník ocení, že nebyl rušen pohybem fotografa, že mu nezabraňuje v pohledu na oltář a na dění obřadu, který právě probíhá.
  4. K obecným zásadám by mělo patřit:
    • představit se knězi před obřadem, oznámit mu skutečnost fotografování a seznámit se přitom s průběhem obřadu,
    • dbát pokynů kněze nebo zodpovědného pořadatele,
    • zaujímat takový postoj, který nepřekáží výkonu liturgického obřadu,
    • fotografovat spíše ze stran, a také pohyb kostelem omezit na minimum a spíše po stranách.
  5. Vhodné okamžiky pro fotografování a natáčení jsou:
    • při příchodu k oltáři a během úvodních okamžiků mše svaté (uvítání apod.),
    • v době, kdy se v kostele zpívá píseň – při ní je činnost fotografa nejméně rušivá,
    • přinášení darů chleba a vína k oltáři,
    • speciální úkony obřadu, např. mazání olejem, kropení a okuřování žehnaných předmětů (je dobré si tyto nejlépe ujasnit před samotným obřadem),
    • při závěrečných obřadech, při požehnání.
  6. Chvíle obřadu, které jsou zvláště citlivé na rušivé vlivy, jsou tyto:
    • čtení Písma svatého (z Bible); o slavnostech bývají tři čtení a patří k nim také zpěv žalmu po 1. čtení, který je také slovem Písma svatého; pokud je focena osoba lektora, který přichází číst, je potřeba ji zachytit hned na začátku nebo po skončení čtení,
    • kázání neboli promluva; kazatel se těžko soustředí na myšlenky, když je rušen pohybem a záblesky fotoaparátu; platí zde rada jako u lektora čtení,
    • mešní kánon – ústřední okamžik mše svaté – když věřící v tichu klečí a kněz pozdvihuje hostii a kalich,
    • okamžik, kdy podává kněz svaté Přijímání – pro věřícího je to chvíle příliš intimní.
  7. Fotograf bere na vědomí zákaz zveřejňovat fotografie památkově chráněných předmětů na internetu apod. s ohledem na jejich možné zcizení.