Kajícník, který vyzná své hříchy knězi, musí v zájmu spravedlnosti usilovat o nápravu toho, čím ublížil bližním (vrátit ukradené věci), ale musí i napravit vlastní viny tím, že vykoná něco navíc –„odpyká“, „zadostučiní“ – to se nazývá pokání. Rozhřešení kněze odstraňuje hřích, pokání se snaží napravit viny. Toto pokání ukládá zpovědník, se zřetelem na osobní situaci kajícníka – jde o modlitbu, almužnu, službu bližnímu, přijetí kříže, který člověk musí nést apod. Jako pomůcku při přípravě na svátost smíření je možné použít některé texty Písma, nebo zpovědní zrcadlo. Před vyznáním hříchů člověk zpytuje svědomí, aby mohl přijmout Boží odpuštění, rozhřešení, které kněz zprostředkuje. Kajícník musí projevit lítost nad svými hříchy, špatnými skutky. Lítost není emocionální záležitost, ale bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojené s předsevzetím v budoucnu nehřešit. Správně chápaná praxe odpustků, jak je stanovuje církev při různých příležitostech znamená vědomí, že hřích nás zbavuje společenství s Bohem a tím nemůžeme dosáhnout věčného života. Odpuštění hříchů ve svátosti smíření přináší obnovení společenství s Bohem a prominutí věčných trestů za hřích, ale časné tresty – tedy trpělivé snášení zkoušek a utrpení na zemi a očišťování po smrti – zůstávají. Jestliže splníme určité podmínky, dosáhneme odpustky i odpuštění těchto časných trestů za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny např. i zesnulým, když je svým způsobem „věnujeme, darujeme“ těm, kdo potřebují naši pomoc a solidaritu při očišťování v očistci.
Svátost smíření krok za krokem:
Na stránkách Liturgie.cz je popsán obřad Svátosti smíření, neboli co říct a udělat, když jsem u zpovědi.