Křest dítěte je především velkou radostí pro vás rodiče, kteří také nesete svoji plnou zodpovědnost za budoucí výchovu dítěte (i ve víře). Tuto zodpovědnost nemohou převzít ani prarodiče, ani kmotři, ani přátelé, ačkoliv pochopitelně na ní mají svůj podíl.
Církev (a především konkrétní společenství) se raduje, že se může stále znovu obnovovat z vody a z Ducha svatého společně s křtěnci.
Jak na to?...
Nejprve je vhodné osobně se v dostatečném předstihu (nejméně měsíc) dostavit do farní kanceláře. Přednost mají farníci a pravidelní návštěvníci našeho kostela, v ostatních případech bychom doporučovali spíše kontaktovat svoji místní farnost.
Přípravu na křest dítěte vede farní vikář a také jeden z naších akolytů.
Příprava spočívá ve 4 setkáních (daný cyklus přípravných setkání začíná vždy v první pondělí v 16:00 hod. na faře a koná se po další čtyři pondělí, vždy v 16:00 hod. na faře).
Obsahem přípravy je samozřejmě křestní obřad a jeho výklad, nedílnou součástí (a možná i podstatnější) je rozhovor o významu křtu, o rodině, ve které bude dítě vyrůstat, o víře…
Na každou přípravu je třeba si přinést vyplněný formulář "Křestní zápis" - formální žádost o svátost křtu obsahující údaje, potřebné k zápisu do matriky a vystavení křestního listu. Na poslední setkání je třeba donést také aktuální potvrzení o křtu kmotrů/kmotra. Tyto doklady je potřeba odevzdat u čtvrtého setkání.
Kmotři ať opatří dítěti křestní roušku a svíčku.
Co se týče samotného obřadu, probíhá zpravidla poslední neděli v měsíci ve 12:00 hod. ve farním kostele ve Fryštátě samostatnou liturgií. Kdybyste chtěli, aby křest Vašeho dítěte proběhl během některé z nedělních mší sv., domluvte se na tom s farářem.
Výběr kmotrů
Jak praví kodex církevního práva, kmotrem může být každý katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru, je svobodný, nebo žije v církevním manželství. Nemůže být kmotrem osoba, která žije v civilním manželství, nebo "na hromádce". V zásadě ale jde o to, aby to byl člověk blízký rodině, ve které bude dítě vyrůstat. Často bývá u křtů v roli kmotrů manželský pár, který má sám již jisté zkušenosti s křesťanskou výchovou (a výchovou dětí vůbec) a je rodině křtěnce jistou oporou.
V případě nekatolicky pokřtěného se hovoří o úloze tzv. svědka křtu, což je pro rodinu de facto totéž, co kmotr. Kmotrem (kmotr – latinsky compater – spoluotec) nemůže být rodič křtěnce. V případě, že máte tzv. svědka křtu, je třeba, aby spolu s ním byl také kmotr, který splňuje všechny podmínky stanovené kanonickým právem. Druhým kmotrem může být také osoba, která je pokřtěná v pravoslavné církvi.
Výběr křestního jména (křestních jmen)
Ačkoliv existuje tradice křestních jmen po kmotrovi (kmotře), je dobré si uvědomit, co znamená samotný „patronát“, tedy kterého světce vybíráme dítěti za patrona. Zpravidla to bývá nějaký rodičům sympatický světec (světice), který by mohl být dítěti určitým příkladem. Proto je dobré se v dostatečném předstihu začíst do nějakého kvalitního životopisu svatých (např. Rok se svatými) a vhodného patrona (nebo i více) vybrat. Nejde tedy pouze o to, udělat radost kmotrovi a dát jméno po něm. Pokud by rodiče trvali na nějakém neobvyklém jménu, je výzvou pro křtěnce, aby se stal prvním světcem toho jména a je dobré pak přidat druhé křestní jméno, které bude zakotveno v křesťanské tradici.
Křestní obřad
Před začátkem samotného křestního obřadu mše sv. (nebo mše sv., pokud se koná při mši sv.)
je vhodné dostavit se i s kmotry do sakristie a ohlásit se křtícímu knězi/jáhnovi.
Poté se rodiče i s kmotry odeberou vnitřkem kostela k hlavnímu vchodu kostela,
kde je následně kněz s doprovodem krátce přivítá a v liturgickém průvodu přejdou do křestní kaple.
Následuje vstupní pozdrav a vstupní dialog, kde se celebrant ptá na jméno,
které se rodiče rozhodli svému dítěti dát (je třeba vyjmenovat všechna křestní jména)
a co pro své dítě od církve žádají (křest).
Tento vstupní dialog je zakončen označením křížem,
které činí kněz rukou na čele křtěnce a k čemuž vyzve i rodinu a kmotry.
Následuje bohoslužba slova, při které přítomní sedí (stojí) ve vyhrazených lavicích,
zpravidla v křestní kapli a lavicích v lodi kostela.
Po bohoslužbě slova následují přímluvy a litanie. (Pokud se koná křest ve mši sv., po kázání kněz, rodiče a kmotři odejdou do křestní kaple.)
Následuje mazání olejem křtěnců na prsou dítěte (fakultativně).
Slavnost křtu pokračuje svěcením vody.
Poté se rodiče a kmotři (případně všichni přítomní) zřeknou zlého a vyznají svoji víru.
(Pokud je jeden z rodičů nepokřtěný nebo nepraktikující, může mlčet)
Následuje samotný křest trojím politím hlavy křtěnce ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.
Bezprostředně po křtu je křtěnec mazán olejem (chrisma) na temeni hlavy.
Poté jsou kmotři vyzváni, aby dítěti předali bílou roušku a zapálili si od Paškálu křestní svíci.
Pokud se nekoná slavnost křtu ve mši sv., následuje modlitba Otče náš a závěrečné požehnání. (Pokud je křest ve mši sv., všichni se vrátí do hlavní lodi kostela a následuje eucharistická bohoslužba a sv. přijímání se podává rodičům (jsou-li oba disponováni) a kmotrům.
Na závěr všichni přijmou závěrečné požehnání a pak se kmotři odeberou s knězem do zákristie, aby podepsali křestní matriku.
Po křestní slavnosti je vhodné se ještě krátce zastavit v sakristii k poděkování a rozloučení.