Apoštolát modlitby tvoří celosvětovou síť modliteb, která spojuje všechny křesťany s papežem Františkem a jeho záměry. Připojte se k rodině služebníků v Apoštolátu modlitby, kteří velkodušně nabídnou svůj život, práce a modlitby Kristu Veleknězi. Každý měsíc je za vás sloužena mše svatá.
Duben – Za zdravotníky
Úmysl papeže
Modleme se za zdravotníky, kteří s velkým nasazením pečují o nemocné i starší lidi, aby zejména v nejchudších zemích byli účinně podporováni ze strany vlády i svého okolí.
V češtině slovo nemoc má jasný kořen: je to ztráta moci nad sebou a nad svou budoucností. Polština hovoří o chorobě, Slováci mají výraz ochorenie, Rusové bolezň, románské jazyky toto slovo odvozují od latinského výrazu male habitus (cítit se špatně, nacházet se ve špatném stavu; přejato z řečtiny kakós echón). Německé krank má jiný odstín: urazit, potupit, bolestně se dotknout slovem. Když je někdo nemocný, budí útrpnost a sympatii. Máme důvod druhého omlouvat. Jiná věc je, když člověk nezastává své povinnosti z pouhé nechuti či lenosti. Opakem nemoci je zdraví. Není jen nepřítomností nemoci. Zdraví je spíše celkový pocit integrity, harmonie a chuti do života. V jiných jazycích je zdraví vyjádřeno slovem spása (z latinského salus), je vědomím, že jsem zachráněn před smrtí. Současná medicína nemůže člověka před smrtí zachránit, i když se tváří vědecky a slibuje naději záchrany. Máloco je statisticky tak dobře doloženo jako lidská smrtelnost: ta je stoprocentní. Naše civilizace potlačila vědomí smrti a nepřipravuje se na ni. To však neznamená, že by péče o nemocné nebyla křesťanská. Naopak. Nasazuje se pro každého nemocného, protože v sobě uchovává duchovní zkušenost, jak silně člověk je v době postupné ztráty vlády nad svým životem ohrožen pokušeními. Nemocný potřebuje blízkost druhých, aby v tíži nemoci nezapomněl, že je nahlížen Otcem jako dítě nesené v náruči. Ve způsobu, jak pečujeme o své zdraví, se ukazuje, v čem vidíme spásu. A spása je rozhodnutí, životní volba, svěření se s důvěrou životu, který žiji již nyní v Bohu.
Národní úmysl
Za nová kněžská a řeholní povolání
Modleme se za ty, kteří uvažují o povolání ke kněžství, jáhenství a zasvěcenému životu, aby poctivě naslouchali Pánovu hlasu a odvážně odpověděli na jeho volání. Každé životní povolání má svá semínka v rodině, kořeny v dospělých lidských vztazích a zkouškami prochází ve společenství, ve kterém se vyhraňuje. V povolání ke kněžství, jáhenství a zasvěcenému životu nachází jednotlivý křesťan rozvinutí svého křtu: zasažen láskou Nejsvětější Trojice nemůže jinak než zasvětit se službě Boží: ve službě pro společenství (kněz), k lásce bližnímu, která je zdrojem pro hlásání evangelia (jáhen) a v trvalém rozlišování pro Boží království (zasvěcený život). Modlitbou se připravujeme tyto dary kolem sebe v Božím lidu objevovat a přijímat s vděčností Bohu a lidem.
květen – Za víru mladých
Úmysl papeže
Modleme se za mladé lidi, povolané k plnosti života, aby v Marii nacházeli vzor naslouchání, hloubky rozlišování, odvahy víry a odhodlání ke službě.
„Nemají správné chování, neuznávají autority a nemají úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ (Sokrates) Otázky výchovy dětí jsou diskutovány již antickými a starokřesťanskými vychovateli. Přináší moderní doba něco nového? Můžeme se učit z výsledků výchovy. Despotický otec za sebou zanechává děti, které jsou úzkostné a méně průbojné. Benevolentní přístup vychovává děti více sobecké a méně přizpůsobivé. Množství příruček dává tolik informací, že v nich nejsme s to najít jednoduše uplatnitelné zásady. Výchova se traduje z rodiny na rodinu a je nesena spíše intuicí. V čem spočívá? V určitém žebříčku hodnot nebo určitých pravidel, jak se chovat k těm druhým. Rodiče, učitelé, vychovatelé, kněží, kteří si osvojují Mariinu schopnost naslouchat, rozlišovat,
odvážit se v síle víry a nabídnout se denně ke službě, právě tím budou vychovávat – rozvíjet to, co do každého člověk vložil Bůh.
Národní úmysl
Za dobrovolníky ve farnostech
Modleme se za všechny, kteří přispívají k životu farností, aby je Bůh posiloval a dával jim radost ze služby. Farnost je společenstvím. Jak se mohu co nejlépe připravit k tomu, abych se i já mohl podílet na životě farnosti? Je život, jenž je určován časem směřujícím ke smrti, a je život, jenž tento život proměňuje pro život věčný. Tato proměna křesťana ve služebníka pro Boží království se odehrává v třech základních krocích: pokora – kdo ji má, je hbitý, když vyzdvihuje zásluhy druhých, a je pomalý, když vyzdvihuje své vlastní, protože je svobodný sám od sebe; nasazení – kdo hledá magis (něco víc), není sebestředný a energii a sílu nachází v tom, co dělá; vztahová inteligence – používá zdravý rozum (přiměřenost, opatrnost, diskrétnost), dále vnímá význam událostí (nehledá drby) a konečně má schopnost rozlišit smysluplné vztahy a rozvíjet je (růst ve zralosti).
červen – Za rodiny
Úmysl papeže
Modleme se za křesťanské rodiny po celém světě, aby skrze konkrétní skutky prožívaly nezištnou lásku a posvěcovaly se v každodenním životě.
Rodina je škola rozvíjení duchovních smyslů. Duchovními smysly poznáváme Ježíšovo Srdce, řeč jeho lásky, a také nástrahy Zlého. Rodina je první místo, kdy se v každodenním životě před našima očima ukazuje (či neukazuje), jak miluji, jak od druhých lásku přijímám a kde je moje nejsilnější zbraň, osobní charizma, obdarování na jedné straně; na straně druhé, kde je moje slabina a kde potřebuji pomoc druhých. V rodině jsme si dáni Bohem k tomu, abychom si vzájemně pomáhali vykořeňovat svoje sobectví.
Národní úmysl
Za nově vysvěcené kněze
Modleme se za nově vysvěcené kněze, aby byli stateční a věrní a stále úžeji se spojovali s Kristem Veleknězem.
Ptejme se častěji: co si Ježíš přeje od kněží? Především si přeje, aby všechny své farníky přiblížil k jeho Srdci. Touží, aby všichni pochopili, že On sám je jejich jediný poklad, jejich největší štěstí. Střeží uprostřed lidí nejhlubší tajemství: „Modlitba a oběť z lásky proměňuje každého člověka v Kristovo Tělo a jeho Hořící Krev!“ To je smysl spojení kněze s Kristem Veleknězem.