V naší farnosti zpovídáme pravidelně vždy minimálně půl hodiny před každou mší svatou. S tím, že ve čtvrtek a pátek večer je možnost zpovědi rozšířená na hodinu přede mší svatou.
Pokud už někdo nebyl dlouho (rok a více) u Svátosti smíření, svaté zpovědi, je lépe se domluvit s některým z nás kněží a já v těchto situacích doporučuji i jinou dobu, než je standartní zpověď před bohoslužbami. Nabízíme tedy Svátost smíření formou rozhovoru třeba na faře, nebo i jinde. Vše se dá domluvit.
Před velikonočními a vánočními svátky je rozšířená možnost přistoupit ke svátosti smířeni. Konkrétní časy jsou vždy zveřejněny na našich stránkách. O před-svátečních nedělích je většinou v 15:00 hod. kající bohoslužba a pak možnost zpovědi u cizích zpovědníků.
Standardně ve farním kostele Povýšení sv. Kříže zpovídáme v Moravské kapli (z hlavní lodě kostela vlevo, přes Křestní kapli a pak dveře vpravo - kaple podél presbytáře)
Zpovídáme česky a polsky.
Vzhledem k tomu, že trpělivost očekávajících ve frontě do zpovědnice je omezená (a někdy i silně omezená) a potřebujete duchovní rozhovor, nebo delší zpověď, kontaktujte raději někoho ze zpovědníků a domluvte se na nějakém jiném, vhodném termínu.
CO TO VLASTNĚ JE ZPOVĚĎ?
Zpověď, dnes nazývaná svátost smíření je svátostí uzdravení lidské duše. Křtem člověk dostal sice nový život v Kristu, ale tento nový život může být oslaben, nebo dokonce ztracen hříchem. Svátost smíření spolu se svátostí pomazání nemocných patří ke svátostem uzdravování. Lidský život je křehký a lidská přirozenost slabá, nakloněná k hříchu. Proto se celý život musíme odvracet od zlého a obracet k Bohu. V této svátosti vyjadřujeme lítost a pokání za své hříchy, vyznáváme se z nich před knězem a přijímáme jeho prostřednictvím Boží odpuštění. Smiřujeme se s Bohem, svými bližními i se sebou samým, abychom nalezli správný pokoj. Tato svátost může probíhat jak „klasickou formou“ kdy kajícník klečí ve zpovědnici a kněz neví, kdo se mu zpovídá, tak formou rozhovoru ve zpovědní místnosti.
ZPOVĚDNÍ TAJEMSTVÍ
Při svátosti smíření se vyznáváme ze svých hříchů Bohu prostřednictvím kněze. Toto vyznání usnadňuje naše smíření. Alespoň jednou za rok tak máme vyznat své smrtelné hříchy, tj. hříchy, které vedou k duchovní smrti člověka, k zpřetrhání jeho svazku k Bohu. Doporučuje se ovšem častější přistupování k této svátosti, aby nás někdo duchovně vedl, abychom se dokázali zbavovat i všedních hříchů, správně vychovávali své svědomí podle Desatera božích přikázání, abychom bojovali proti nezřízeným náklonnostem. Každý kněz je zavázán zachovávat naprosté mlčení o hříších, které mu vyznali kajícníci. Toto tajemství nepřipouští výjimky. Zpovědník není pánem, ale služebníkem Božího odpuštění, neodsuzuje člověka a v běžném životě ani sám nesmí s kajícníkem spojovat hříchy, které mu vyznal.
PŘÍPRAVA A POKÁNÍ
Kajícník, který vyzná své hříchy knězi, musí v zájmu spravedlnosti usilovat o nápravu toho, čím ublížil bližním (vrátit ukradené věci), ale musí i napravit vlastní viny tím, že vykoná něco navíc –„odpyká“, „zadostučiní“ – to se nazývá pokání. Rozhřešení kněze odstraňuje hřích, pokání se snaží napravit viny. Toto pokání ukládá zpovědník, se zřetelem na osobní situaci kajícníka – jde o modlitbu, almužnu, službu bližnímu, přijetí kříže, který člověk musí nést apod. Jako pomůcku při přípravě na svátost smíření je možné použít některé texty Písma, nebo zpovědní zrcadlo. Před vyznáním hříchů člověk zpytuje svědomí, aby mohl přijmout Boží odpuštění, rozhřešení, které kněz zprostředkuje. Kajícník musí projevit lítost nad svými hříchy, špatnými skutky. Lítost není emocionální záležitost, ale bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojené s předsevzetím v budoucnu nehřešit. Správně chápaná praxe odpustků, jak je stanovuje církev při různých příležitostech znamená vědomí, že hřích nás zbavuje společenství s Bohem a tím nemůžeme dosáhnout věčného života. Odpuštění hříchů ve svátosti smíření přináší obnovení společenství s Bohem a prominutí věčných trestů za hřích, ale časné tresty – tedy trpělivé snášení zkoušek a utrpení na zemi a očišťování po smrti – zůstávají. Jestliže splníme určité podmínky, dosáhneme odpustky i odpuštění těchto časných trestů za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny např. i zesnulým, když je svým způsobem „věnujeme, darujeme“ těm, kdo potřebují naši pomoc a solidaritu při očišťování v očistci.
Svátost smíření krok za krokem:
Na stránkách Liturgie.cz je popsán obřad Svátosti smíření, neboli co říct a udělat, když jsem u zpovědi.
